Malý hlodavec z And
Malý hlodavec z And
Morčata jsou,stejně jako myši nebo potkani,hlodavci,o čemž svědčí dlouhé řezáky.Morčátka ale nepřijdou na svět nahá a slepá,nýbrž s hedvábnou srstí a zvědavě otevřenýma očima.Jsou hned po porodu připravena na samostatný život mimo hnízdo,okamžitě mohou běhat tak,jako by v těle matky nic jiného nedělala.K výměně mléčného chrupu doslo dokonce již v matčině těle.Od prních hodin mohou běhat,čistit se a dokonce přijíma pevnou potravu.Mladé samičky jsou velmi brzy pohlavně vyspělé.Samečkové dospívají o tři měsíce později.Je to stále ještě moc brzy,protože hedvábní čtyřnožci dosahují plného vzrůstu teprve ve stáří 8 až 12týdnů,a přitom váží pozoruhodných 800 až 1000 gramů.Pokud u samiček nedojde ke krytí,opakuje se období sexuální aktivity po 16 denních odstupech.Po březosti trvající v průměru 67 dnů sevětšinou narodí 1 až 4 mláďata.
Ochočená morčata
Již tenkrát,9000 až 6000 let před narozením Krista,přišlo Inkové v pravém smyslu solva na chuť morčatům.Divoké předky našich domácích morčat ulovili a snědli.Obyvatelé And loví ještě i dnes divoká morčata,ale spíš zřídka.Zlovců se totiž stali rolníci(6000 až 3000let př.n.l.),kteří volně žijící morčata ochočili a chovali.Dnes jsou na každém zemědělském trhu vystavena a vychvalována.Oproti své původní domovině nebyla morčata v Evropě využívána jako potrava.Domácími zvířaty se morčata stala hned,když je do Evropy přivezli v 16.století Španělé a holandští obchodníci.Ve šlechtických rodinách si pestrá,něžná,rozcuchaná a milá zvířatka,která na rozdíl od jiných hlodavců vůbec nekousala,brzy oblíbili.Kousání Inkové odstranili hned v počátcích chovu.Ale divoká morčata,která dodnes žijí v Andách,se umějí při nebezpečí svými řezáky bránit.Jsou štíhlejší,drobnější a mnohem pohyblivější než domácí morčata,a kromě toho je srst divokého morčete zpravidla na celém těle tmavohnědá.Z tohoto nepříliš barevného hlodavce vyšlechtil člověk rozličné barevné variety a velmi odlišná osrstění.
Soužití ve skupině
Před dorbou péši a krmení bývá našemu domácímu zvířeti často odebírán jeden z rozhodujících rozměrů jeho života:partner.Morčata jsou společenská zvířata,která jsou na své druhové společníky odkázána.Nejlépe je chováme ve skupince složené z jednoho samce a více samiček a mláďat.Cizí a dorůstající samci jsou pd vůdčích samců odháněni.To,jak se ve svém rivalovi snaží vzbudit strach,to je mezi hlodavci ojediněle.Vládce revíru chodí kolem vetřelce s roztaženými s vypjatými končetinami jako westernový hrdina s naježenými vlasy v týlu,cvaká zuby,ovšem ne ze strachu,nýbrž ve snaze demonstrovat sílu:zaujme pozici a imponujícím spůsobem vysune svá varlata.Sice krátce,avšak často.K vyplašení cizince výhružně počínání ve většině případů postačí.Ale věda když ne,potom může dojít k bojům,při kterých nejsou zranění výjimkou.takové boje jsou obzvláště nebezpečné v malé kleci,kde poražený nemá kam utéci.Jaký ja ale osud přemoženého?V tomto případě dostatek protoru,pak slabší záletník získá vlastní minirevír,ve kterém se může bez obtěžování zdržovat.Jinak je tomu,pokud je klec příliš malá.Tehdy se ponížený stáhne do rohu klece a nehnutě se krčí.Boj se sice vzdal,ale jeho stresové hormony se vylučují dvojnásobněnež předtím.Nezřídka se usouží a během několika dnů zemře-bez tělesného poranění.Téměř existuje pokušení,použít psychické pojmy jako sklíčenost nebo ,,samoúkolování''.Lépe je na tom nadřazený samec.Stane se šéfem či zvířetem alfa.Jeho stresové hormony se zvýšily pouze během boje,v klidu se ustálí na normální hladině.Morčata bezpodmínečně potřebují druhové společníky,což potvrdily mnohaleté vědecké výkumné práce.Jsou-li totiž morčata umístěna ze známého prostředí do skromně zařízené klece a jiné zvíře tuto situaci musí zvládnout samo,stoupají mu znatelně stresové hormony.Oproti tomu je vzestup stresových hormonů výrazně slabší,když do nového prostředí současně přijdou dvě morčata.Nejďabelštější na tom ale je,že na morčatech není jejich strest vidět.Vyzařuje z nich úplna spokojenost,ale v novém prostředí tluče jejich srdce po dobu asi 30 minut mnohem rychleji.Byla-li zvířata do nového prostředí přemístěna ve dvou,srdce se zotaví už po třech minutách.Společník snižuje pocit strachu a pomáhá k vyznání se v neznámém okolí.Naše žravá morčata jsou sice ,,přecitlivěla'',avšak nikoli od narození.Své role a pravidla ve společenství se naučí v dětství.Samečkové vyrůstající v koloniích nemají žádné potíže s přijetím role vítěze nebo poraženého.V párech vyrůstající samečkové se však dokázali soviálně začlenit jen před a krátce po dovršení pohlavní zralosti.Z obou těchto zvířat se stanou rváči snadněji než z těch,která jsou dětství prožila ve skupinách.